Nejstarší historie

Ves v úrodné, mírné nížině, téměř ve středu mezi Mladou a Starou Boleslaví, do podlouhlého čtverce stavěna, s pěknou návsí a čtyřmi ulicemi, ke čtyřem stranám světa vybíhajícími. Ve středu, více však na jižní straně návsi, na kopečku, starobylý farní kostel sv. Prokopa, se třemi věžemi. Níže pod ním, k západní straně, silný pramen zdravé, velmi chutné vody, Studánka sv. Prokopa zvaný.

ze školního archivu r. 1900

Zdejší prameny uvádějí, že takto popsaný Chotětov patří k velmi starým historickým sídlům, o nichž je první zmínka již r.1057. Sídliště se vyvíjelo od pravěku. Poslední archeologický nález na začátku padesátých let určoval stáří nálezu asi na tři tisíce let, starší knížka V. Vaňka o Boleslavsku uvádí nález pohřebiště z doby bronzové na místě bývalé cihelny.

V zakládací listině litoměřické církevní kapitoly z r.1057 je dáno, že kníže Spytihněv dává tomuto chrámu tuto poplužní dědinu. Prameny dále uvádějí, že se brzy dostává Chotětov do majetku českého krále. Jako součást královské komory sdílel osudy opory královské moci v tomto kraji, jíž byl hrad Bezděz. Při přenesení městských práv bezdězského podhradí na nově založené město Bělá p. Bezdězem , bylo tomuto městu přiřčeno i 18 lánů pozemků v Chotětově. Bylo to r. 1337. V té době je již zdejší kostel připomínán jako farní (1352, 1377). Nedoložená tradice uvádí, že byl postaven na kopečku někdejšího pohanského obětiště s posvátným hájem a studánkou (nynější studánka sv. Prokopa). V době husitské byl kostel kališnický, za třicetileté války kostel zanikl a katolická farnost byla obnovena až k roku 1681. Chotětov tedy sdílel s celým boleslavským krajem osudy válečné i mírové, reformaci , českobratrskou epochu české vzdělanosti i katolickou protireformaci. Škola se zde traduje od r. 1384.

Jak bylo již řečeno, náležel Chotětov do pravomoci města Bělé, tzn. i k soudu bělskému. Rychtáři byli dosazováni královským úředníkem, tj. bezdězským purkrabím. K brandýskému císařskému panství byl Chotětov připojen r. 1587. Dále se tak rozšiřuje lukrativní brandýské panství, oceňované císařským dvorem i pro šlechtické lovecké kratochvíle. K tomuto majetku a robotnické závislosti patřil Chotětov až do r. 1850, kdy po bouřlivém roce 1848 padly robotní povinnosti i pravomoc šlechtických úředníků nad poddanými a uvolnil se prostor alespoň k částečnému osobnímu uplatnění a hospodářskému pokroku v rámci habsburské rakouské monarchie. Hospodářský a společenský rozvoj Chotětova je dokumentován a uznání došel povýšením obce na městys 14. října 1908.

Vnější tvář obce se měnila v úzké souvislosti s jejími osudy. Doložená výstavba v obci je dokumentována od druhé poloviny 19. století, spojeného s hospodářským rozmachem v českých zemích a úspěchy národního hnutí.

Otevření světu pro Chotětov a jeho okolní sousedy znamenalo dokončení železnice (Praha - Mladá Boleslav - Bakov) r. 1865 s vlastním nádražím. Pošta byla zřízena r. 1867 i pro deset přespolních obcí. Silniční síť se ve svém vývoji oproti železnici opožďuje, tvrdé silnice jsou v obci budovány až k r. 1884, silnice do Bezna, Hřivna a Jezerního Vtelna čekají až do r. 1900. Železniční síť se rozšiřuje r. 1897 provozem lokálky do Skalska a od r. 1897 odbočkami do cukrovarů s rozvojem zemědělství a základy cukrovarnického průmyslu v okolí. Železniční vlečka do cukrovaru Horky-Brodce je od r. 1881 využívána i pro dopravu osob. Průmyslové podnikání reprezentuje založení kruhové cihelny se čtrnácti vypalovacími komorami a roční produkcí 2 miliónů cihel (r.1893). Elektrického proudu se Chotětov domohl k r. 1911 (se zařízením firmy Kolben Praha). Cihlářská výroba zanikla v průběhu druhé světové války, dominanta továrního komína byla odstřelena r. 1970.

Rozmachu obce s výbornými půdními podmínkami pro zemědělství odpovídaly snahy společenské. Roku 1894 byl položen základní kámen nové školy, která byla otevřena již k 2.1.1895. K sochám na náměstí (soše sv. Trojice z r. 1877 a soše Jana Nepomuckého) přibývá r. 1898 na mohutném podstavci socha mistra Jana Husa. Kaple s kovaným křížem (boží muka) na rozcestí Bezno - Mladá Boleslav je z 2. poloviny 17. století.

První zmínka

Opis a překlad z litoměřického archívu, recenze B a recenze C, prokazující první zmínku o Chotětovu

V písemnostech vystupuje otisk slov "Mali, Dobra" a další zbytky jednotlivých písmen. - ~ Tyto věty psány na rasuře. Odtud se mírně odlišujeme od Friedrichova vydání v CDB a přikláníme se k výkladu dodatků Z. Kristena (1. c.; s. 76-78).
Uvedené dvě věty napsalo něco později i světlejším inkoustem nejspíše primární stylizátor aktu. Koncem 12. stol. byla původně napsaná jména vsi a darovaného člověka se syny vyškrabána a doplněna shora uvedenými Jištěrpami a Zlatoněm, což odpovídalo změnám v kapitulním majetku (původně napsanou ves kapitula asi již koncem 12. stol. nevlastnila). Totéž bylo upraveno i u testátorů. Primární údaje byly bohužel vyškrabány tak dokonale, že se z nich podařilo identifikovat jen jednotlivá písmena. - f) Věta na rasuře o darovaných sedlácích byla napsána počátkem 13. stol., ovšem tu šlo o redukovaný přepis jmen, zaznamený v původním aktu (viz pozn. d), na toto místo opsaný pro věčnou paměť o původně darovaných sedlácích. Rovněž ovšem tento přípisek překryl starší - vyškrabaný - záznam, z něhož možno rozeznat: ".... d ... g ... ass ... patrimonium .... itum Csaslau, La[g]ouicih Henr[ic]us dux terram quam Sdislaus dederat ei, Gueslin[us] Pocudicih terra[m], Paulus Ploskouicih [terram], Vlah de Dolan etiam dedit animat ..." Podle uvedeného knížete Jindřicha, snad bratra krále Vladislava 1., a Hroznaty, otce Viléma a Oldřicha (tak uváděni in: CDB I, č. 310, s. 282), z rodu Hroznatovců i Vlaha, u nějž zcela jistě jde o již zmíněného Blaha z Třebušína, včetně dalších uvedených, by přípisek mohl podle Z. Kristena (1. c., s. 78-79 - přiklonil se tak k názoru Friedrichově, Krejčíkově i Hrubého) vzniknout v 60.
či 70. letech 12. stol. (Jindřich zemřel po r. 1169). Podle J. Žemličky (Rod, s. 26) by mohl dodatek náležet do 50. nebo 60. let 12. stol. Větší část byla přepsána v 1. čtvrtině 13. stol. na rub litoměřického aktu (viz dále). - g) Na horním okraji rubu aktu jsou rukou I. čtvrtě 13. stol. napsány čtyři věty, které otiskujeme dále aježjsou de facto přepisem (u části českým překladem) vyškrabaného zápisu z doby po r. 1150 (viz předchozí pozn. f). - h) Rasura cca 55 mm vyškrabaným zápisem donátora a snad i vsi, což bylo kanovníkem provedeno téměř dokonale, takže písmo není vůbec čitelné ani pod spektry. O důvodu a době vyškrabání se lze jen dohadovat. - i) Koncovka "ma" psána nad řádkou.

I) Jde vcelku jistě o litoměřického kastelána Blaha (Bleha) z Třebušína, dosvědčeného poprvé r. 1169, jako litoměřický kastelán nebo "comes" v I. 1177-1185 (příslušné dokumenty, resp. jejich regesty otiskujeme níže), k této osobě i jeho rodu viz Žemlička, Kastelán Blah. - 2) Překlad převzat a mírně upraven z DML, s. 352, Č. 4.3) Či Brná - zaniklá osada asi východně od Litoměřic. - 4) Zaniklá osada kdesi na katastru Litoměřic; dříve byla hypoteticky lokalizována ke kostelu sv. Vavřince (např. ještě in: DML, s. 94), což je ale nemožné. - s) Zaniklá osada, nelze j i lokalizovat - jak mínili někteří autoři - do Travčic, stěží je totožná s Třebouticemi. - 6) Zaniklá osada neznámé polohy (snad kdesi na Bílinsku), těžko tu ale jde o Prackovice.

Spytihněv ll, kníže český, zakládá v Litoměřicích kapitulu s kostelem sv. Štěpána a bohatě ji obvěňuje statky, služebníky, výnosy z cel, imunitami a dalšími privilegii. Recense B tzv. zakládací listiny kapituly litoměřické.

[Litoměřice, post 1057 - ante 1170]

Orig. perg. akt - deperditum, zmínka ojeho zchátralosti v konfirmaci Přemysla Otakara I. (viz následné); insert v konfirmaci Přemysla Otakara /., sepsané v Budyni [nad Ohří] r. /2/8, orig. perg., SOA Litoměřice, Kapitu/ní archiv, listina Č. 2 (text konfirmace viz v tomto díplomatáři č. ...). Latinsky.
Reg: CDM /, s. 134, Č. /51; RBM I, s. 51, Č. /24 (ex rec. C s variantami rec. B).
Ed: Palacký, Kritická úvaha, s. 325-334 [AJ, Friedrich. O zakládací listině, s. /2-20 [BJ; CDB /, s. 53-60, Č.
5518; Hohmann, Die Anfiinge, s. 129-134, příloha Č. /IB.
Lit.: Stejná jako u předchozí redakce A litoměřického aktu.
Písař: původně asi litoměřický kanovník.
Pozn.: Protože písemnost byla při potvrzení Přemyslem Otakarem I. r. /218 předložena značně zchátralá, je nutno uvažovat o jejím velkém stáří. Podle R. Nového (Diplomatické poznámky, s. /32), který se opíralo mínění Kristenovo (Pamětní záznam, passim), vznikla písemnost až v 70. letech /2. stol. To ale těžko vysvětluje, proč v této redakci nejsou obsaženy nejstarší vpisky z rec. A. Domníváme se, že sepsání rec. B lze určit terminem post quem r. /057 (původní akt - rec. A) a ante quem datací nejstarších přípisků v rec. A, které v rec. B zcela chybí, tj. před r. 1/70, resp. //60. Rozhodně rec. B nebyla sepsána v době vlády Spytihnéva II., kam se hlásí, ale lze uvažovat snad o období panování knížete Soběslava I. či o rané vládě knížete Vladislava ll., tj. do 1. poloviny /2.
stol. Dataci do /2. stol. napovídá i termín provincia, v/I. stol. neužívaný (zde civitas - viz rec. AJ a počátkem /3. stol. již téměř vyhaslý (k změně terminologie v redakcích litoměřického aktu viz Tomas, Počátky města Litoměřic, S. 44-46). Opisovač užil jako předlohy původní akt z r. /057 (téměř shodná arenga, část dispozice, sankce a aprekaci) a do textu dispozice ínterpoloval nové majetkové zisky kapituly.

Cum domino volente Spitignevsa clarissimus ac religiosissimus dux ecclesiam venerabilem in Christi nomine sanctissimeque virginis Marie ac Stephani protomartyris aliorumque sanctorum construxisset, familiam hanc ad eandem predictam ecclesiam pro remedio anime sue tali tenore est largitus, ut ab omnibus terrenis negociis libera existeret, nisi tantum preposito fratribusque eiusdem ecclesie cuncta faceret necessaria. 19itur de omni arte a quibusdam provinciis, sicutb principis decet ministerium, de ministerialibus destinavit virum cum uxore et filiis tlliabusque ad unam quamque pertinentem artem. Villas Xllllor hospitibus integras, sex vero aratoribus cum omnibus necessariis, scilicet filiisc ac aratris ecc1esiam ditavit. Vineas quoque duas cum vinitoribus, quanti sufficerent ad axcollendas eas,d dedit.

Puellas XXX operatrices. Equas quoque Ctum cum campo eis destinato, totidemque oves, vaccas eutem XXX et LXX sues. Vias vero duas, unam per silvam Hulmez decimame ebdomadam accipiendam predicte concessit ecc1esie, alteram quoque per aquam V sti, que ducí pertinuit, addidit. In ivsa vero civitate, in qua prefata collocata est ecc1esia, quicunque huius patrie incole sal alec si ve alia queque per aquam adveunt, II partes preposito, terciam que fratribus accomodavit. De parva navicula XV denarios, cuiuscunque sint, g servi aut liberi, dari precepit. De magna autem duas mensuras preter illos, qui sal duci debent, et ipsos eciam medietatem persolvere iussit. Hospitum autem naves naviculasque sic ordinavit, ut de maxima nave duas magnas mensuras, de mediocre unam, de parva quot mensure tot denarii persolverentur. Rusticos vero de Lutomericensi provincia XII, de Belinensi totidem ordinavit. h Illos autem, qui proprie omni anno mel ex ortis solvere debent, VI constituit. Ex hiis igitur, que prediximus, videlicet vendicione hospitumi et de tributis nec non de viis et de apiariis tercia pars sine offensione fratribus decreta est. Insuper eciam de grege equarum uno quoque anno poledrus pro tunica unicuique eorum destinatus est. Legalis autem decimacio ab hominibus ecc1esie huic pertinentibus nulli alii nisi preposito cum fratribus persolvatur. Hec sunt nomina villarum, quas supra diximus: Cresici, Pime, Zazade, Trebesici, Repcici, Tinez, ZedlzeÍ, Dubech, Popouo, Ptachichi, Zlatina, Huchi,k Lubessouichi. Nomina vilIarum, in quibus rusticí, qui mel solvunt, atque ministeriales, qui ministeria una quaque ebdomada exhibent, notati sunt. In Lutomiricensi provincia Wzasadi Hoc campanarius cum terra, Cozel vinitor cum terra, Ztoyan vinitor cum terra, Zvan vinitor cum terra. Preter hos sutores, pellifices albi et nigri, fabri, carpentarii, calefactores stube. Sunt eciam in eadem vilIa hospites quam plures. Pocraticih Dalese vinitor cum terra, Cecen vinitor cum terra, Dras vinitor cum terra. Sitinichih Bachuhavinitor cum terra. Naboschi Mach carp~ntarius cum terra.

Trebutichich rustici duo: Rozroy et frater eius Ostas cum terra. Temovas terra fabri nomine Cis. Nuchnicih Malic cum terraet aliam habens Lucove. Copisteh terra hospitalis ad aratrum. Raduyne Hotese rusticus cum terra. Yscri Cen rusticus cum terra. Naztranem Cacuca rusticus cum terra. Peschaz Bikfit rusticus cum terra et alia Zemozecheh terra rusticalis.Lubohovaz Jurata piscator cum terra. Zalezleh Ostas rusticus cum terra et aliam habens Prosmiceh.

Natlenil hospitalis terra ad aratrum. Nauulconine rusticus cumm terra ad aratrum. Lacoucih Platiuoy sutor niger cum terra, et aliam habet Raduyne. Dlascouicih rusticus Rozroy cum terra ad II aratra. Hotesoue hospitalis terra ad duo aratra. Brennaz Jacob nutritor equorum cum terra. In provincia Belinensi na Vzti Crisan, cui campus qui dicitur Breznik datus fuit; quem pro remocione dux prefatus sibi adoptavit, predicto ministeriali in vilIa eadem terram rusticalem ad aratrum mutuavit. Poruc piscator cum terra in eadem vilIa. Temovaz Tesec custos apum cum terra ad aiatrum. Costelech, Conoiedi, Tribrusco, Dubrauiz dimidia vilIa.
Copist rusticus cum terra. In rovincia Bolezlauensi Hotetoue Zikac fabe ben ad aratrum. Brizak Iztbezza mmlster ha ens terram a aratrum. Oznl amianus cocus habens terra acl aratrum. In Satcensi provincia Hotsoue Preztan campanarius habens terram ad aratrum. Lescah Deton custos apum habens terram ad aratrum. Lubne Prauez carpentarius habens terram ad aratrum. In provincia Boyzensi Drazouicih Radek custos apum cum filio

Zuoyen et eum terra omnibusque appendieiis. Siuohosehi Quetek eoeus eum terra. Ad ipsum vero eastrum Lutomerieense sunt pistores et molendinarii, quorum nomina sunt hec: Stromata, Nerad. Ex hiis omnibus quieunque diabolo suadente aliquid minoraverit, penas eum eodem etemas in perpetuum paeiatur. Amenn.

[Novodobý překlad]

Když Spytihněv [II.], r:teijasnějši a nejnábožnějši kníže, z vůle Boží vystavěl úctyhodný kostel ve jménu Krista, nejsvětějši Panny Marie a prvomučedníka Štěpána i jiných svatých, tuto čeleď daroval řečenému kostelu pro spásu své duše takovým způsobem, aby byla svobodná ode všech zemědělských prací a konala vše nutné toliko proboštu a bratřím téhož kostela. Určil tedy z nevolné čeledi z každé své provincie a z každého řemesla tak, jak se sluší na knížecí službu, jako služebníky muže se ženou, se syny a dcerami, náležejícího kjednomu každému řemeslu. Také daroval plných čtrnáct vsí, určených hospodářům a šest vsí, vykázaných služebníkům a oráčům se všemi nezbytnostmi, totiž s lesy a poplužfmi. Rovněž dal dvě vinice s vinaři, kolik by jich stačilo k jejich obdělávání. Třicet mladých dělnic. Také sto klisen s velkým polem a tolikéž ovcí, třicet krav a sedmdesát sviní.

Přenechal [výnos] dvou cest dříve řečenému kostelu, zjedné [cesty] přes les k Chlumci, [výnos] každého osmého týdne a přidal druhou po vodě na Ústí [nad Labem], která patřila knížeti. V samotném pak hradu [Litoměřicích], v němž řečený kostel byl postaven, daroval dvě části proboštovi a třeti bratřím [z cla] ze soli [i] z kteréhokoliv jiného zboží, jež přivážejí po vodě obyvatelé této země. Přikázal, aby bylo dáváno z malé loďky patnáct denárů, ať patři komukoliv, nevolníku nebo svobodnému, z velké lodi dvě míry mimo těch [lidí], kteří jsou knížeti solí povinni; jim také nařídil, aby platili polovinu. O lodích a loďkách hostů [= cizích kupců] tak nařídil, aby z největší lodi zaplatili dvě velké míry, z prostředně velké jednu míru a z malé tolik denárů, co by takové lodi měly míry. Ustanovil pak dvanáct rolníků ze samotného hradu [Litoměřic], tolikéž z Bíliny. Těch, kteří jsou zavázáni každoročně zvláště odvádět ze zahrad med, ustanovil šest. Bylo rozhoduto dávat bratřím bez újmy třetí část z těch věcí, o nichž jsme dříve mluvili, totiž z prodeje hostí [= cizích kupců] a z poplatků z cest a včelnic i ze všeho, cokoliv bylo dáno tomuto kostelu. Dále také bylo určeno každoročně hříbě ze stáda klisen na oděv jednomu každému [z bratří]. Rovněž zákonný desátek nemá být z lidí, náležejících tomuto kostelu, placen nikomu jinému, leč proboštu a bratřím. Toto jsou jména vsí, které jsme výše uvedli:2 Křešice, Perná, Zásada, Třebešice, [Horní] Řepčice, Týnec [Starý Týn], Sedlec, Dubice3, Popovo, Ptačice, Slatina, Chouč, Liběšice.

Jména vsí, v kterých jsou zaznamenáni sedláci, kteří platí medem a služebníci, kteří svou službu vykonávají každý týden. V litoměřickém kraji v Zásadě Hok zvoník s půdou, Kozel vinař s půdou, Stojan vínař s půdou, Svan vinař s půdou. Dále pak ševci, kožešníci bílí [= jircháři] a černí [= koželuzi], kováři, tesaři, topiči lázní. A také jsou v této vsi četní hospodáři. V Pokraticích [patří kapitule] Daleš vinař s půdou. Čečen vinař s půdou, Draš vínař s půdou. V Žitenicích Bačuha vinař s půdou. Na Božce4 Mach tesař s půdou. V Třebouticích dva sedláci: Rozroj a jeho bratr Ostaš s půdou. V Trnovanech půda kováře jménem ČíŠ. V Nučnicíchs Malík s půdou ajinou má v Lukově. V [Českých] Kopistech popluží hospodářské půdy. V Radouni Hotěš sedlák s půdou.

V Yscri6 Čen sedlák s půdou. Na Stranném Kakuča sedlák s půdou. V Píšťanech Bikut sedlák s půdou a s jinou zemědělskou půdou ve [Velkých] Žemosekách. V Libochovanech Jurata ryb~ s půdou. V [Dolních] Zálezlech Sedlák Ostaš s půdou a má jinou v Pros!"ykách. Na Tlučni popluží hospodářské půdy. Na Vlkoníně7 sedlák s popluží půdy. V Lukavci Plativoj černý švec s půdou a jinou má v Radouni. V Dlažkovicích sedlák Rozroj s dvěma popluží půdy. V Chotěšově dvě popluží hospodářské půdy. V Brňanech Jakub chovatel koní s půdou.

V bílinském kraji na Ústí [nad Labem] Křižan,jemuž bylo dáno pole, které se nazývá Březník; a to pro vzdálenost výše uvedený kníže si přivlastnil, a směnil s výše uvedeným služebníkem za popluží zemědělské půdy v téže vsi. Poruč rybář s půdou v téže vsi. V Trnovanech [u Teplic] Těšek včelař s poplužím půdy. [Bílý] Kostelec, Konojedy, Brusov8, Doubravice, půl vsi. V [Německých] Kopistech9 sedlák s půdou. V boleslavskéQ'l kraji v Chotětově kováře Zikače ma'ícího oh· ůd. V Dřísech služebníka Istbežu majícího pop u I ospo ars pu y. osm uchaře Damiana majícího popluží hospodářské půdy. V žateckém kraji v Chotěšově zvoníka Přestana majícího popluží hospodářské půdy. V Leškách hlídače vepřů blízko majícího popluží hospodářské půdy. V Hlubanech tesaře Praveze majícího tam popluží hospodářské půdy. V bozeňském kraji v Dražejovicích Radka hlldače vepřů se synem Zvojenem a se vší k ní přináležející půdou. V Živohošti kuchaře Květka s půdou. A k samotnému hradu litoměřickému patří pekaři a mlynáři, jejichž jména jsou: Stromata, Nerad. Kdokoliv by na radu ďáblovu něco ze všech těchto věcí umenšil, s ďáblem propadne k věčnému zatracení. Amen.

a) "Spitignevs" psáno majuskulním písmem. - b) Plsařovým omylem vypuštěno "ad". - C) Napsáno "filiis" asi omylem písaře místo správného "sil vis" (viz rec. A). - d) V původní edici má Friedrich (O zakládací listině, s.
14) bez čárky, v CDB I (s. 55, č. 55) má již interpunkční znaménko, jak se ale zdá, tak bylo dopsáno dodatečně

v korekturách. - e) "decimam" napsáno na rasuře o něco mladší rukou. - f) "alec" psáno na rasuře jinou rukou. II) V rec. A je "sit". - h) V CDB I (ibidem) mylně čárka místo tečky. - i) Původně napsáno chybně "ospitum", "h" dodatečně připsáno stejným písařem na kraji řádky. -j) ,,1" dodáno tímž písařem nad řádkou. - k) Zde se písaři podařilo nazev Chouče na Bmnsku ještě více zkomolit než skriptorovi rec. A. - I) Koncovka "eni" dodána o něco později stejnou rukou. - m) "cum" psáno drobnějš(m písmem nad řádkou. - R) "Amen" psáno majuskulou.

I) Překlad převzat a doplněn z DML, s. 352, č. 5. - 2) V poznámkách uvádíme jen identifikaci vsí, které jsou odlišné od rec. A. - 3) Zaniklá ves u Vrbičan. - 4) Zaniklá osada na východním okraji Litoměřic, po níž zbyl dodnes místní název "Na Božce". - s) Nučničky na labském levobřeží, které bývaly psány stejně jako protilehlé Nučnice. - 6) Jde tu s největší pravděpodobností o Úštěk, stěž( o Jištěrpy. - 7) Zaniklá ves zatím neznámé polohy (mohla by být situována do polohy "Vlčkov" na pravobřežní terase nad řekou Ohř( cca 2 km jihozápadně od dnešních Travčic, odkud pochází i pozdněhradištní archeologické nálezy). - 8) či nebin; v této větě všechny čtyři jmenované vsi leží severně od Úštěka. - 9) Jde o v 18. stol. zaniklou ves na ploše města Terezín.

Spytihněv 11., kníže český, zakládá v Litoměřicích kapitulu s kostelem sv. Štěpána a bohatě ji obvěňuje statky, služebníky, výnosy z cel, imunitami a dalšími privilegii. Recense C tzv.
zakládací listiny kapituly litoměřické.

(Litoměřice, falsum počátku 14. století]

Orig. perg., v řadě míst poškozený přehnutím a místy i prodéravěný, SOA Litoméřice, Kapitulní archiv, listina č. ...; insert v konfirmaci Jana Lucemburského z 17. července /341, SOA Litoměřice. Kapitulní archiv. listina č. ...
(text konfirmace viz v tomto diplomatáři č. ...). Latinsky.

Reg.: CDM I, s. 134, č. 151; RBM I, s. 51, č. 124 (s variantami rec. B).

Ed.: Palacký, Kritická úvaha. s. 325-334 {B], Frind, Die Kirchengeschichte Bohmens I, s. 405-407, č. 6;
Friedrich, O zakládací listině, s. 12-20 {C]; CDB I; s. 362-365, Č. 383; Hohmann, Die Anfange, s. 129- I 34, příloha č. J/c.

Lit.: Stejná jako u rec. A litoměřického aktu.

Písař: asi litoměřický kanovník.

Pozn.: Jedná se o vcelku zřetelnéfalsum (i když se starobylými údaji), vzniklé kombinací rec. A a B litoměřické aktu i snad dalších deperditních dokumentů. Písař se pokoušel napodobit, i když ne zrovna zdařile, knižní písmo rec. A. K textu je připojena zfalšovaná pečeť (o ní viz podrobněji níže). Tato redakce, i když o ní bylo mnohokráte psáno, nebyla dodnes důkladně diplomaticky zhodnocena (např. není zcela jasné, odkud přebral písař údaj o starobylých pokutách, jezech na Labi, tabernách a především o Židech a Řecích; dále proč písař použil počátkem 14. sto/. pro město termín" oppidum H, které v tomto století označovalo již jen městečko a nikoliv jako ve 13. stol. i město, pro něž byl ve 14. stol. uživán jediný latinský termín.. civítas" atd.). G. Friedrich (O zakládací listině, s. 11-12.24-26) sepsání rec. C zařazuje do'rozmezí/et 1,319-/341 (terminus post quem 13 I 9 - snaha probošta Albrechta z Dubé o navrácení zcizených statků. která'se odrazila i v královských listinách z 2. a 4. prosince 13 19; terminus ante quem 1341 - shora uvedená konfirmace rec. C; viz v tomto diplomatáři č.
"'J ... a ...). Proti tomu Z. Kristen (Pamětní záznam, s. 75, 81, 92, pozn.68 a 77) myslí na počátek 14. stol., k jehož názoru se i přikládníme (R. Nový, Diplomatické poznámky, s. 133, mylně přisuzuje dataci rec. C do let 13 19- I 34 I Z. Kristenovi, i když jde o předpoklad Friedrichův).

Cum secundum Iob "vita sit hominis milieia super terram,'d et seeundum apostolum "non eoronatur, nisi qui legitime eertaverit",2 nos tamquam milites in hoe salo mundi et in valle lacrimarum de victoria pugne aneipites, utramque auctoritatem iuxta posse sequi cupientes, legitime eertare et pellem propelle, a si parvitas vite non inpediret, euncta que in presenti vita habebamus pro anima dare disponebamus, ut in celis coronari mereremur. Inde est, quod pro modulo nostro et temporis ac nostri evi parvitate ego Sspitigneus, dux Boemorum, cum consorte thori pro remedio animarum nostrarum eogitantes, in no mine sancte et individue trinitatis ac victoriosissime crucis et venerabilis virginis dei genitricis Marie et beati protho.martyris Stephani omniumque sanetorum basilieam in Luthomiric construentes, tali dote studuimus insignire: Conferimus itaque firmo et stabili perpetuoque iure possidendum quicquid ad presens hec pagina notabit eidem. Igitur in primis damus ei XlIII villas

Husovo náměstí

Náves s charakterem náměstí menšího městečka leží v místě křížení dvou hlavních komunikací - silnic II/272 a II/275. Má obdélníkový půdorys, jehož podélnou osou je právě silnice II/272 Zdětín-Bezno. Střed návesního prostoru tvoří malá vodní plocha, na kterou navazuje zdařilá parková úprava mezi školou, rybníčkem a silnicí II/275.

Rybníček, který v minulosti sloužil k plavení koní a dnes jako požární nádrž, je esteticky působivým prvkem. Na jeho břehu mezi dvěma štěrkovými sjezdy k vodní ploše stojí dobře udržovaný pomník obětem 1. a 2. světové války, vhodně a esteticky upravené břehy jsou lemovány udržovaným živým plotem, břeh směrem k návesnímu parčíku je travnatý.

Vlastní park je rovněž travnatý a je oživen a stíněn skupinami vysokých dřevin. V centru parku, kterým procházejí v západovýchodním směru paralelně dvě pěší a jedna sjízdná komunikace, je umístěn pomník Mistra Jana Husa. Klidové prostředí parčíku, vybaveného lavičkami, působí pohodovým dojmem.

Severní stranu návsi tvoří dvoupodlažní vstupní objekty a ohradní zeď rozsáhlého dvora, využívaného dnes k bydlení, rovněž druhý objekt je obytný. Zajímavým architektonickým prvkem je altán se stanovou střechou v rohu kamenných ohradních zdí. Za součást severního návesního prostoru lze považovat Konzum - a samoobslužnou prodejnu smíšeného zboží. Jedná se o přízemní protáhlou stavbu s plochou střechou z roku 1974, která do návesního prostoru architektonicky nezapadá. Kladně lze však hodnotit parkovou úpravu jejího okolí.

Na východní straně náměstí jsou situovány hmotově významné, většinou dvoupodlažní objekty, v nichž jsou provozována zařízení občanské vybavenosti. Nejvýraznějším objektem je budova radnice, v jejímž 1. patře sídlí Úřad Městyse, v přízemí je restaurace a hostinec a drobnější prodejny (zahrádkářské a MIX obchod s textilem). Ve dvoře je výroba a prodejna masa a uzenin. Další dva domy na východní straně náměstí jsou jednopodlažní a obytné.

Západní straně návsi dominuje patrová školní budova z roku 1894. Jedná se o velice dobře působící klasickou školní stavbu z konce předminulého století. Další dvě dvoupodlažní a jedna jednopodlažní budova jsou obytné. Estetickým "nešvarem" této části návesního prostoru jsou garáže hasičské zbrojnice s plechovými vraty a přízemním zděným přístavkem.

Jižní stranu návsi uzavírá hlavní dominanta nejen centrálního prostoru, ale celé obce - památkově chráněný kostel sv. Prokopa. Kostel se zvonicí leží na vrcholu terénní vyvýšeniny a je obklopen hřbitovní ohradní zdí. K jednomu ze vstupů vede od silnice II/275 kamenné schodiště. Svahy pahorku i část bývalého hřbitova jsou osázeny vzrostlou zelení a v klínu silnic II/272 a II/275 - již mimo ohrazený areál – stojí kopie sochy sv. Jana Nepomuckého.

Závěrem lze konstatovat, že Husovo náměstí jako celek působí velice příjemným dojmem a v každém případě je v Chotětově urbanisticky i architektonicky nejcennějším prostorem.

Místní část Hřivno

V občanském referendu po roce 1990 potvrdili občané Hřivna rozhodnutí z . 1974 o připojení obce ke společné správě v rámci Chotětova.

Samostatnost Hřivna trvala rovných sto let, teprve roku 1874 bylo totiž Hřivno prohlášeno samostatnou obcí (předtím patřilo do svazku obcí Sušno a Kropáčova Vrutice).

Osudy obyvatel Hřivna byly od pradávna obtížnější, neměli poměrných výhod obyvatel královského jmění. První písemná zmínka je ze 14. století, kdy Hřivno patřilo k církevnímu majetku staroboleslavské kapituly. Po husitských válkách, po delší době vlády rodu Michaloviců, posléze Hřivno sňatkem přešlo na Jana Šellenberga (r. 1506). Od r. 1513 panování pánů z Krajku poznamenalo celé panství výrazným humanizujícím vlivem Českých bratří. Až když se císaři Ferdinandovi podařilo potrestat Krajíře z Krajku konfiskací za neposlušnost a příslušnost k Českým bratřím, krátce se stala ves majetkem panovnické komory, kerá ji po r. 1560 prodala košáteckému panství, které drželi od r. 1485 Kolovratové.

Půdorysné založení Hřivna (nebo jak se do r. 1924 nazývalo Řivno) mělo ráz staročeské okrouhlice, statky a krčma stály v kruhu kolem návsi (nynější tři ulice jsou pozdějšího původu). Nebyl zde ani kostel, ani fara ani stavení šlechtického statku.

Osvobození selského stavu v r. 1848 znamenalo i další změny v obci. Obecní katastr byl zpřesněn na rozlohu 375 ha, 67 a, 57 m2 (1852), r. 1874 bylo Hřivno prohlášeno za samostatnou obec.

V r. 1985 žilo v Hřivně 129 obyvatel, z toho 30 důchodců. Bylo tam 49 popisných čísel, z toho 7 domů již sloužilo rekreantům. V roce 1989 dochází ke změně ve vzhledu obce. Staré budovy ve středu obce jsou demolovány a na jejich místě se staví 5 montovaných rodinných domků typu Okal. Proti třicátým letům má obec k r. 1991 jen 111 obyvatel, pouze přechodně je obýváno 12 domů. Spolu s Chotětovem Hřivno nyní očekává nové listy do své kroniky, založené r. 1915. I její stránky jsou nyní psány společně s pamětmi Chotětova.

Historie